Napsali o nás
« zpět

- k představení Krysy na pláži, hledáčkem fotoaparátu milé divačky Divadelního festivalu v Hradci Králové v létě 2008
Hradec Králové - Festival Open Air, 21. června 2008

- k představení Je libo dát si čaj uvedenému dne 18. října 2008 v Kouřimi
Je libo dát si čaj? Přesně takto zněl název zahajovacího představení kouřimského divadelního festivalu PoDIVování. Toto 90minutové představení divákům naservíroval kolínský soubor Malé divadlo.

Komedie na motivy hry J. Kesserlinga Jezinky a bezinky, zasazená do amerického prostředí, začala více méně zvláštně. Nemůžu říct nezajímavě, nicméně netrvalo mi krátce, než jsem začal chápat, o co vlastně jde.

Dvě starší slečny sestry Brewsterovy vlastnily velký dům, který se rozhodly pronajímat. Své najemníky ovšem v drtivé většině vyhodnotily jako naprosto osamělé a smutné. Rozhodly se vzít jejich osud do vlastních rukou a "pomoci" jim - otrávily je bezinkovým čajem a jejich mrtvoly pak soukromě pohřbívaly ve sklepě. V ději se objevují také tři jejich synovci: divadelní kritik Mortimer, bláznivý Teodor (myslí si, že je prezidentem Spojených států) a také Jonathan, masový vrah. Divák je svědkem absurdních situací a nečekaných zvratů v ději.

Možná už v úvodu jsem měl zdůraznit, že se jedná o komedii. Upozorňuji, že to není žádná rádo by komedie, ale opravdu kvalitní humor (alespoň z mého pohledu). Člověk se zpočátku směje jen občas. Od okamžiku, kdy ale přistoupí na absurditu děje, bránice začne dostávat skutečně zabrat. Rozpadající se obličej Jonathana Brewstera, věrohodnost Panamského průplavu ve sklepě či policista-ňouma, který, zaslepen chlebíčky, neodhalí závažný zločin.

Z divadla jsem odcházel s pocitem, že jsem si představení užil nejenom já, ale dokonce i samotní herci. Byli uvolnění a naprosto oddaní své roli. Nedovedu si představit, že bych kdy vypil cokoliv, co by mi nabídly Eva Koberová a Kateřina Pánková (sestry Brewsterovy). Naopak si představit dovedu, že soubor musí měsičně vynaložit velké úsilí, aby Václava Baroše (Theodora Brewstera) pouštěli z blázince na pravidelné zkoušky a představení. A celkem i lituji Jiřího Chuma (Jonathana Brewstera) kvůli jeho šířce ramen, do života očividně naprosto nepraktické... A přestože měl být policista v podání Martina Drahovzala americký, jisté paralele s policisty českými bych se nebránil...

Při představení jsem malém několikrát umřel smíchy. Pokud se tedy budete někdy rozhodovat, zda jít, nebo nejít na Malé divadlo, tak, prosím vás, běžte. Rád bych se také omluvil všem těm, kteří seděli v řadách přede mnou a museli poslouchat můj hlasitý smích...
Martin Snížek, 20 let, toho času student VŠ, Praha

« zpět